V předvečer výročí 75 let od smrti Tomáše G. Masaryka přednesl Jiří Weigl krátký projev. V něm zdůraznil, že odkaz prvního československého prezidenta, zakladatele našeho státu a rozbíječe Rakousko-Uherska, by dnes měl spočívat především v tom, „že chceme tento stát udržet, že jsme připraveni jeho nezávislost a suverenitu obhajovat a bránit,“ neboť právě díky státní suverenitě jsme se stali „normálním, vyspělým, sebevědomým evropským národem“. Masaryka tak Weigl vykreslil především jako „českého vlastence“, jehož odkazem je právě „naše suverenita“.
Taková interpretace Masarykova odkazu je však podivná. Weigl totiž zcela pomíjí skutečnost, že z Masarykova postoje, jak je prezentován například v České otázce, vyplývá spíše pravý opak. Český národ měl podle Masaryka vycházet z hodnot, jež omezenost „vlastenectví“ snadno tendujícího k populismu přesahují: „Vlastenectví, jak se hlásá, nedává teď pro život těch pevných pravidel, na kterých bychom žili a umírali. Prosté staré pravidlo ‚nelži!‘ poučuje tisíc-tisíckrát více, než všecky bombastické řeči o vlasti a národu!“ (1)
V mých očích tedy Masarykův odkaz dnešku rozhodně nespočívá v prostém bránění suverenity státu, čehož je přeci i v současné době schopen každý populista, nýbrž ve snaze o zastávání určitých mravních hodnot, na nichž především máme stavět. Výsledek se pak jistě dostaví i bez velkolepých prohlášení o boji za českou suverenitu.
Jak tedy máme Weiglovu výkladu Masarykova odkazu rozumět? Jak by nejspíš pronesl řečníkův nadřízený, působí to na mě jako projev jakéhosi módního „masarykismu“, jemuž nejde o Masarykův odkaz, nýbrž o podporu vlastní ideologie a vlastních politických cílů.
—————————————————————————–
Odkazy:
Celý projev Jiřího Weigla: http://www.klaus.cz/clanky/3183
Literatura:
1. Masaryk, Tomáš G. (1936): Česká otázka. Praha: Čin. s. 430.
Přiložený obrázek byl stažen z cs.wikipedia.org.