Reklama
 
Blog | Jakub Homolka

Když asketická vláda káže studentům zadlužování

Je příhodné si dnes vzpomenout, jak Petr Nečas před volbami hovořil o vlastní hospodářské askezi a odmítal jakékoliv zadlužování: „Považuji za správné konstatovat, že stát musí hospodařit úplně stejně jako rodina.“ Upozorňoval při tom, že on sám žádné dluhy nemá a utrácí jen za to, „na co má“. (Viz rozhovor v Českém rozhlasu).

Je proto zvláštní, že vláda, které bude pravděpodobně sám Nečas ministerským předsedou, začíná pomalu a jistě chystat systém školného, jež má být ospravedlněn studentskými půjčkami (na kterých už ostatně pracuje současná ministryně školství Kopicová). Vše je samozřejmě zatím pouze ve stádiu příprav a nelze tedy vynášet konečné soudy, nicméně už teď je rétorika budoucí Nečasovy „asketické“ vlády jasná. Nehovoří se příliš o kvalitě výuky, zvyšování úrovně a náročnosti studia, významu vzdělání pro společnost, nýbrž o školném, studentských půjčkách a hospodářských faktorech. Směr, kterým bude kráčet naše vysoké školství v následujících letech, tedy zřejmě bude jen dalším krokem v krizi výchovy a vzdělání Západu.

Aby bylo jasno, školné za jistých okolností nemusí být a priori špatná věc. Nicméně hovoří-li se při jeho zavádění primárně o studentských půjčkách a nikoliv o sociální a prospěchových stipendiích, nemůže to pro naše vzdělání znamenat nic dobrého. Sám Nečas navíc již před volbami přiznal, že chce podporovat hlavně „technické obory“, neboť „to jsou ty, které potřebujeme“. Celá rétorika vznikající koalice tak jasně ukazuje, že výchova a vzdělání jsou pro budoucí vládu problémy čistě ekonomické, navíc ještě vnímané optikou současného „krizového“ stavu. Skutečnému vdělávání tak zřejmě u vlády ekonomických kazatelů pšenka nepokvete, neboť, jak ukázal třeba britský konzervativec Roger Scruton ve svém eseji Idea univerzity, opravdové vzdělání nesmí takto podléhat tlakům současných problémů a musí mít ve společnosti vyčleněno své vlastní chráněné místo:

„Uzavřete učení se a vyučování do nějakého posvátného místa, odřízněte je od světa, aby se vlastními vnitřními silami ubíralo směrem ke zbytečnému, neplodnému vzdělání – a dospějete k ucelenému a zdravému rozumu, k mysli schopné se přizpůsobit, soustředit a chápat v neustále se měnícím prostředí vnějšího světa. Vpusťte však tento vnější svět do třídy a výsledkem bude zkostnatění duševních sil, slepé a bezhlavé propadnutí zájmu o důležité problémy současnosti, jež činí rozum neschopným vypořádat se s jakoukoli situací, která není popsána na stránkách knih. Zájem o problémy současnosti je nepřítelem vzdělání, a pokud z něj university učiní svůj standard, zradí své poslání.“

Reklama

Takové porozumění otázce výchovy a vzdělání však v koalici chybí. Sám Nečas a jeho kolegové, kteří se snaží stylizovat do role moudrých asketických vladařů, by si dnes měli alespoň vzpomenout na svou vlastní předvolební „protidluhovou“ rétoriku. Má-li se člověk naučit hospodařit, vést ho k zadlužení už během studia asi není tou správnou cestou. Arogantní rétorika typu „studenti, choďte méně do hospod“ nezní přesvědčivě.

Druhou věcí pak je, že prostředí univerzit bude touto cestou stále více rozežíráno vnějšími ekonomickými silami, které na této „posvátné“ půdě nemají co dělat. Že Nečas naznačuje, že bude v systému školného upřednostňovat a zvýhodňovat některé obory, které se mu, zřejme z ekonomických důvodů, jeví jako perspektivní, považuji za skandální. Dopady takového přístupu se sice projeví až za desítky let, kdy zjistíme, že z učitelů jsou spíše instruktoři, z univerzit noblesní učiliště a ze studentů (zadlužení) zákazníci, nicméně o to bude těžší získat skutečné vzdělání zpět. „A co má být, hlavní je přeci aktuální ekonomická efektivita!“ může někdo říci. Jenže v takových ústavech už nebudou zrát skutečné „osoby“, které, jak upozorňuje třeba český filosof Jan Sokol, moderní společnost nezbytně potřebuje. Skutečná výchova totiž vyžaduje klid, nikoliv rachot hospodářského mlýnku na maso. Přehnaná snaha o cestu z ekonomické krize tak může velmi snadno přinést krize další – v tomto případě krizi výchovy a vzdělání, tedy vnitřní krizi celé společnosti. Cílená snaha vést studenty k zadlužování je jen jedním z mnoha kroků na této cestě.

Připravované reformy jsou tedy stále v běhu a jejich konečnou podobu neznáme. Nicméně prozatímní náznaky, které z koaličního tábora zaznívají, mě zatím nepřesvědčily o tom, že přístup k zavedení školného bude citlivý a založený na důkladném systému stipendií, nikoliv zadlužování a podezřívání studentů z propíjení peněz v hospodách.

(Poslední tři odstavce aktualizovány v sobotu 12.6. v 18:00).