Konstatování Arendtové jako by mělo potvrdit video režiséra Petra Zelenky Přemluv bábu, které se v minulých dnech začalo šířit českým internetem. Herci Marta Issová a Jiří Mádl v něm přesvědčují mladé lidi, aby přemluvili své prarodiče k volbě pravice. Že tak činí velmi nevybíravým způsobem, se může každý přesvědčit zde: http://www.youtube.com/watch?v=MLfFhdcXJhA&feature=player_embedded
Internet hned zaplavil nespočet odsuzujících reakcí, což možná vyvolává otázku, zdali není zbytečné se k celé věci ještě vyjadřovat. Domnívám se však, že většina reakcí opomenula jeden důležitý moment, který je v nahrávce obsažen. Přejděme tedy skutečnost, že celé video je velmi vulgární a z mého pohledu i nevkusné, a věnujme se otázce autority starších, kterou jsem otevřel v úvodu.
Role autority našich předků je velmi významná v klíčové oblasti každé lidské společnosti, kterou je výchova a vzdělání. Právě zde musíme usilovat o to, aby byla moudrost a životní zkušenost starších lidí předána těm mladším. Křesťanský myslitel židovského původu Eugen Rosenstock-Huessy tuto situaci velmi vtipně popisuje ve své přednášce Člověk musí vyučovat. Tvrdí zde, že „starý osel“ musí přesvědčit „mladého floutka“, aby mu uvěřil, a vedle toho zas „mladý floutek“ musí dokázat „starému oslovi“, že má smysl s ním ztrácet čas. Pokud se to podaří, mezi učitelem a jeho žákem, tedy mezi představiteli minulosti a budoucnosti, pak vzniká most, který je společnou půdou přítomnosti. Toto místo mohou oba sdílet ve společné řeči a minulost se tak může přelévat do budoucnosti. Právě v tom spočívá zázrak vyučování, kdy starší generace předává svět té mladší.
Výše zmíněné video tento zázrak popírá, neboť hromadně zbavuje starší jejich autority. Moderní svět už jim nepatří, nic o něm nevědí a nerozumějí mu. Autoři videa zcela negují jejich životní zkušenost, ať už je jakákoliv, a vylučují, že by pro nás mohla být ve sféře politiky přínosná. Namísto toho je zde svět odevzdáván do rukou mladých, kteří jediní přeci mají kompetenci mu rozumět a vykládat ho. Jedině oni vědí, jaké představitele je dobré si zvolit. Autoři videa se tedy dopouštějí toho samého, z čeho starší generaci obviňují – poplatnosti vlastní době. Co se však může stát, když se společnost zbaví svých autorit, když přetrhne řetěz generací a bezohledně se odevzdá vlastní éře, kterou přiživuje argumentem lepší budoucnosti? Rosenstock-Huessy kdysi napsal: „Německá mládež bez výjimky zavrhla všechny autority vyučování a následovala neučeného Vůdce.“ Jinými slovy, když zavrhneme naše autority, a naši předkové mezi takové autority patří, skutečně nám pak nezbývá než se obrátit na nějakou neučenou charismatickou (pseudo)autoritu, která nám slíbí světlé zítřky. Takovým je pak vlastní cynická vulgarita, zjednodušující rétorika a pobízení k nátlaku a agresivitě.
V jednom z komentářů na internetu jsem si přečetl, že virální video Zelenky, Mádla a Issové je v tomto ranku vlastně geniálním počinem – rychle se šíří a všichni se k němu vyjadřují, což je přesně jeho účel. Nelze než dát autorovi těchto slov za pravdu. Je však třeba dodat, že se jedná o genialitu průměrnosti. Po internetu se podobnou a často ještě mnohem větší rychlostí šíří všemožná videa– většinou rovněž obsahují vtipy, recesi, nahotu, vulgaritu apod. I ta v sobě nepochybně mají jistou méně či více úmyslnou genialitu, která jim přináší úspěch. Video Přemluv bábu se však vyznačuje jednou podstatnou skutečností – v rámci volební propagandy vybízí k zavrhnutí autority starších a pokouší se tak narušit jeden ze základních pilířů oblasti výchovy. Není náhodou, že Arendtová v souvislosti se ztrátou autority zmínila následující citát z Platónovy Ústavy: „Kdo chce vážně vytvořit nový politický řád výchovou, musí ze státu odstranit starší lidi.“ Snahu zbavit starší jejich kompetence šířením návodných videí vnímám jako takový pokus. Nelze se při tom vymlouvat na vtip či nadsázku, neboť ta přeci podle pravidel virálního žánru naopak slouží k tomu, aby se video šířilo ještě rychleji a efektivněji.
Co si s tím tedy počít? Nezbývá, než se smířit se skutečností, že k demokracii patří i snahy podobných mistrů průměrnosti. A dodávám, že u těchto géniů je vlastně jedno, jestli se zrovna hlásí k pravici, středu nebo levici. Uposlechnutí či naopak ignorování jejich výzev nám pak mnohé napoví o tom, jak na tom naše společnost vlastně je. Vyslyšíme-li hlas autority průměrnosti, pak skutečně potvrdíme, že ztráta opravdové autority se v moderní společnosti stala skutečností. Že ruku v ruce s tím kráčí krize výchovy a vzdělání, je logické. Já však naopak věřím, že na tom nejsme tak zle, a jediný, kdo přijde o svou osobní autoritu, bude právě trojice Mádl, Issová , Zelenka. Minimálně u mne už ji ztratili.